Domě z úzkým průčelím z roku 1762 bydlel v letech 1809-1813 básník, hudebník a kreslíř E. T. A. Hoffmann (1776-1822) se svou ženou Míšou. V roce 1927 byla v mansardě nově zařízena jizba básníka, v roce 1930 následovalo otevření Muzea E.T.A. Hoffmanna s obývacím pokojem pod ním. Památník se během let rozšířil na celou budovu a zahradu; k osobě E. T. A. Hoffmanna je jediným památníkem vůbec.

S pomocí nadací a sponzorů bylo muzeum v našem století nově zařízeno podle moderních muzeálně didaktických hledisek, aniž by se narušil jeho fantasticky realistický, osobitý ráz. Je kulturním centrem daleko přesahujícím rámec Bamberku. Jeho nositelem je mezinárodně působící Společnost E.T.A. Hoffmanna, která má své sídlo v Bamberku a vydává renomovanou Ročenku E. T. A. Hoffmanna.

Originální vybavení se nedochovalo; Dům E. T. A. Hoffmanna zprostředkovává spíše smyslově vnímatelné informace o romantickém vícenásobném géniovi a statečném právníkovi slovem, obrazem a hudbou. Zinkenwörth s divadlem, ve kterém působil a je po něm pojmenované, byl věnován v roce 1859 Friedrichem von Schillerem, ale stojan s obrazem a podpisem ukazuje na památník s vývěsným štítem píšícího kocoura Moura z dvojrománu „Životní názory kocoura Moura spolu s úryvkovitou biografií kapelníka Johannese Kreislera na náhodných listech makulatury“.

Jedno okénko na způsob Peep-Show umožňuje náhled dovnitř s fiktivním pracovištěm. V zrcadlovém kabinetu, který leží za ním, zažije návštěvník bezprostředně motto z deníku, „Myslím na své Já skrze rozmnožovací sklo – všechny postavy, které se kolem mne pohybují, jsou moje Já a já se zlobím na to, co dělají a nedělají“, kromě toho je matoucím způsobem vtažen do jakéhosi hlavolamu.

Stropní malba v chodbě předtím utváří téma dále jako anamorfózu. Klikaté schody vedou do obou horních podlaží, které jsou věnovány období od Königsbergu v Prusku až po Bamberk a Berlín, kolem výklenku s papírovým divadlem k pohádce (nejen pro děti) „Louskáček a myší král“.

Zabudovaná divadelní lóže předvádí dekorace z Hoffmannovy nejslavnější opery „Undine“ na texty Friedricha Barona de la Motte-Fouqué. Válec s myšlenkovým mikroskopem umělecky znázorňuje motiv z tehdejšího policejního skandálu kolem „Mistra Blechy“, poznání pravdy. Zde, v obývacím pokoji, je otvor, který by měl v zimě nechat proudit teplý vzduch nahoru. Hoffmann jej prý se svou ženou používal k žertům všeho druhu.

V hudebním pokoji v podkroví tvoří mobilní znázornění hudebních nástrojů do jisté míry virtuální komorní orchestr. Interaktivní hudební komoda nechá zaznít skladby Hoffmanna  podle jeho notového písma. V básníkově jizbě připomíná bamberské fortepiano z roku 1809/1810, na které je možné hrát přes poslechovou stanici, nástroj, používaný Hoffmannem v jeho „hudebně poetické laboratoři“.

V zadní budově se v jedné z větších místností konají přednášky a čtení, jakož i střídavé výstavy zejména s moderní grafikou (Hoffmann patří k nejvíce ilustrovaným autorům světové literatury). Iluminace „Hoffmann enlighted“ interpretuje život a dílo především bamberského období.

Útulná dvorní zahrada poskytuje prostor pro kouzelnou zahradu pohádky „Zlatý hrnec“:  Pěšina se klikatí kolem rostlin, které byly pro Hoffmanna významné, a kolem míst s texty z jeho děl k bukové besídce a malému rybníčku, který připomíná zdroj humoru z Capriccia „Princezna Brambilla“ a „Undine“.

Aby se stát členem Společnosti E. T. A. Hoffmanna, můžete vyplnit žádost o členství přímo tady:
členství

Pokud se vaše adresa změnila, nahlaste, prosím, tyto informace tady:
změna osobních údajů